Návštěva Brisbane, Gold Coast a Surfers Paradise

29. března 2012 v 16:07 | Kuba

Ahoj Mrkající
Tak se opět po dlouhé odmlce hlásím od protinožců. Nepsal jsem hlavně z časových důvodů, takže omluva, patří především těm, kteří se dívají na blog pravidelně a nic nového nenašli…

Dnešní článek, jak už nadpis sám napovídá, bude nejen o hlavním městě Queenslandu-Brisbane, ale také, o asi nejznámější části východního pobřeží, ráji všech surfařů a milovníků nekonečných pláží-Gold Coast, zejména pak města Surfers Paradise, ležících 80km jižně od Brisbane.
Před pár týdny jsme se s Jakubem, Amy a její kamarádkou Jennifer, domluvili na výletě do Melbourne na Formule 1, bohužel letenky byly dost předražené a ubytování téměř přebrané, tak jsme to zavrhli a domluvili se, že nepojedeme na jih do Melbourne, ale hezky do tepla na sever do Brisbane Usmívající se. A tak jsme začali plánovat, vyhledávat, bookovat, až jsme měli celý výlet naplánovaný a vše zařízené. Výlet jsme měli na plné 4 dny, takže dalo by se říct spoustu času na všechny destinace, které jsme chtěli vidět.





Vyráželi jsme v pátek ráno, sraz byl deset minut před 5hod raní na Bondi Junction, odkud jsme jeli taxikem až na letiště Sydney Domestic Airport. Na letišti proběhlo vše pořádku, jen Amy náhodně zastavil příslušník a prohledávali jí kufr, tak jsme jí potom říkali Ms. Suspicious (paní podezřelá) Smějící se. Po vzlétnutí jsme mohli sledovat východ slunce nad mraky-byla to krásná scenérie. Jinak let trval 1,5hod a proběhl bez komplikací, přistáli jsme 6:50 Brisbaneského času (posun o 1 hodinu). Jen po upřesnění, vzdálenost mezi Sydney a Brisbane je cca 1000km.



Na letišti v Brisbane nás vyzvedl shuttlebus společnosti Cutpricecarrentals, od které jsme si půjčovali auto na celé 4 dny, zavezli nás zdarma do půjčovny, přebrali si auto a mohli vesele vyrazit do centra Brisbane vzdáleného cca 12km, kde jsme byli ubytováni. Naše auto bylo velké a pohodlné Mitsubishi 380, šestiválec o objemu 3,8litru, zlatavé barvy. Papalo i trávu kolem cesty (při lehké noze kolem 13l/100km) zato vše včetně klimatizace a rádia na mp3 fungovalo a tak svoji úlohu plnilo na výbornou. Řidiče výletního vozu jsem po celou dobu našeho výletu zastával já a dá se říct, že jsem tuto roli zvládal s jistotou, pokud vemu v potaz předešlé "nezkušenosti" s automatem a pravostranným řízením. I když jsem doma poslední 3 roky míval náběh kolem 20.000km za rok, první pocity z řízení byly dost zajímavé- jako by bylo něco špatně. Po čase si však člověk zvykne a řídí zcela intuitivně.






Naše první ubytování byl backpacker, ale zdaleka ne tak otřesný, špinavý a vybydlený, v jakém jsem byl první dny v Sydney. Naopak, byl jsem příjemně překvapen čistým bazénem, parkováním zdarma, klimatizací na pokoji a čistým prostředím, to vše při ceně $23 na osobu. Do centra jsme to měli, co by kamenem dohodil, jen počasí bylo ze začátku trochu umouněné, sice teplo, ale pod mrakem a hodně, hodně dusno. V centru jsme se potkali s dalším Kubou, který nějaký čas také pobýval v Sydney (byli jsme spolu na výletě v Palm Beach), nyní už je však asi 4 měsíce v Brisbane, takže naše kompletní trojka "Kuba na třetí" mohla spolu s holkama vyrazit prozkoumat city. Zdálo se mi docela malé, za to ve srovnání se Sydney nádherně klidné, čisté, bez kolon aut a davů lidí. To se mi na Brisbane líbilo asi nejvíce, ta uvolněnost z toho města doslova vyzařovala a přitom se člověk ocital přímo uprostřed 1,8 milionového města. To se rozkládá na dvou březích stejnojmenné řeky asi 30km od východního pobřeží Queenslandu. Jde o třetí největší město Austrálie a podobně jako Sydney či Hobart, bylo i Brisbane součástí trestanecké kolonie, navíc sem byli posíláni nenapravitelní recidivisté z Nového Jižního Walesu. Je zajímavé, že Brisbane takříkajíc "prospalo" většinu 20. století a město se začalo probouzet až v roce 1982, kdy se zde konaly Commonwealth Games, a v roce 1988 se zde konala výstava Expo, kterou navštívilo více než 18 milionů lidí. Brisbane je městem mostů, je jich zde celkem 7.










V Brisbane jsme byli celkem mile překvapeni parkem South Bank Parkland na pravém břehu řeky, protkaným stezkami určeným jak pro in-line bruslaře, cyklisty, tak pro chodce, co si třeba právě vyrazili užít odpočinek na zdejší, uměle vybudované pláži s bílým pískem, průzračnou vodou a různými vodními atrakcemi zejména pro děti.








Návštěvník tu také může nasednout na ruské kolo, které je v noci krásně nasvícené a shlédnout celé město hezky z panoramy. V tomto parku jsme naše poznávání Brisbane zakončili večeří a vyrazili už téměř za tmy k hostelu. Cestou jsme ještě udělali pár fotek nočního city…








Druhý den ráno jsme brzy vyrazili směr Gold Coast. Tento téměř 40km dlouhý pás pláží s restauracemi, hotely a zábavními podniky pro turisty se táhne od South Stradbroke Island, 56km jižně od Brisbane, až ke Coolangattě na hranicích s Novým Jižním Walesem. Naší první destinací byl aquapark Wet'n'Wild, kde jsme celý den blbli na různých vodních atrakcích, jako skluzavky, tobogány, šílené rafty na skluzavce, bazén s vlnami, obří surf na U-rampě atd. a člověk měl co dělat, aby to vše oběhl. Bohužel některé atrakce byli, z mě neznámého důvodu zavřené, což mě mrzelo hlavně u lanové dráhy přes celý resort. Dále jako mínus bych vyzdvihl ne příliš přívětivé ceny za jídlo, které se pohybovaly kolem $15-$20 za fastfoodové jídlo amerického typu, levnější forma v podobě pizzy velikosti podšálku na kafe a ne moc přesvědčivé chuti byla za $10. Zajímavé, že v parku byly bbq grily, což lze jen ztěží předpokládat a samozřejmě jsem si žádné jídlo nebrali. Na druhou stranu jsem zde postrádal veřejná "pítka" s čerstvou vodou, která jsou tu v Austrálii zcela běžná jak ve městech, tak na plážích a k bbq grilům prostě patří jako oko k hlavě. Inu zřejmě to někdo pojal tak trochu "počesku" stylem vytřískejme ze zákazníka co nejvíce, což mě osobně mrzelo a tak trochu to kazí reputaci i tak velmi zábavného parku, škoda.
Po téměř celém dni stráveném ve vodě se člověk cítil nejen jako Spongebob, ale taky pořádně unavený a tak není divu, že jsme se, nyní už do hotelu těšily jako malé děti na pohádku.







Naše druhé a zároveň poslední ubytování na 2 noci v Gold Coast (zlaté pobřeží) konkrétně Surfers Paradise, které je nazýváno Australské Miami, bylo více než nad má očekávání. Čisté, útulné a klimatizované studio se dvěma ložnicemi, s plně vybavenou kuchyní otevřenou do obývacího pokoje se sedačkou, LCD televizí, koupelna s pračkou a sušičkou, vlastní terasa s posezením, ze které byl přístup na velkou společnou, s bbq grily, v noci osvětlený bazénem a whirpoolem i pro noční koupání, parkování v garáži na čipovou kartu a to vše při ceně $30/osobu, no hleděl jsem na to, jak tele na nové vrata. Nic nám nechybělo a cítil jsem se skoro jako doma, mnohem lépe než v Sydney, až jsme si s Kubou navzájem zasadili pomyslné semínko pochybností, proč vlastně v Sydney jsme, a pořád nám vrtalo hlavou, zda by právě tohle nebyla ta pravá Austrálie…Sobotní večer jsme měli vyloženě nádherný, ugrilovali jsme 3 druhy masa, u příjemné muziky popíjeli vínko (padlo 6 lahví Usmívající se ) a jen tak relaxovali na terase, asi ve 3 ráno, kdy bylo pořád teplo kolem 25° jsem to završil koupáním v bazénu, který byl jako zrcadlo, no prostě idylka.








Do nedělního rána se po větší dávce alkoholu vstávalo poněkud unaveně, ale na programu nás čekala další návštěva zábavního parku tentokrát Sea Worldu. Zde na nás čekaly zejména mořská zvířátka jako delfíni, žraloci, rejnoci, tučňáci patagonští, polární medvěd a jiní živočichové v obřích akváriích. Byli zde také různé jiné atrakce, jako projížďka vikinskou lodí po umělé řece zakončenou bláznivým sjezdem a vystříknutím vody jako v seriálu Krok za krokem, půlhodinová show s delfíny co skákali snad 6m vysoko, hlazení a krmení rejnoků, 4 patrová provazolezecká dráha, projížďka lanovkou nad areálem, monorail jako v Sydney, 2 horské dráhy, kaskadérská show na vodních skůtrech, let helikoptérou (ta se platila zvlášť), no prostě mraky atrakcí a člověk nevěděl kam dřív skočit. Opět úžasný den a ikdyž já jsem pro návštěvu těchto komerčních amerických parků spíše konzervatista, mohu ji každému jen doporučit, člověka to tak vtáhne, že změní názor hned za branami tohoto zážitky nabitého parku.






























Navečer jsme si šli projít noční Gold Coast, a v centru si tak člověk mohl vychutnat zase trochu jiný pohled na všude přítomné nasvícené mrakodrapy.





Taky jsme navštívili Infinity-jde o jakési "luminárium", kde u vchodu vyfasujete bílé návleky na boty jako u doktora+bílé rukavice. Po vstupu na vás čekají nejrůznější světelné efekty a imaginace spolu s všudypřítomnými zrcadly, které umocňují zážitek, procházíte totiž téměř temnými místnostmi, kde máte pocit, jako by jste jste se ocitli ve virtuální realitě a díky zrcadlům, pak jako by jste chodili v prostoru všemi směry, tedy i nahoru a dolů, vše je na vaší fantazii a je tedy na vás, jak dalece ji necháte zajít, vaše vjemy jsou v tu chvíli zcela odproštěny od reality a připadáte si jako v Matrixu. Pro mě to byla návštěva něčeho podobného vůbec poprvé a rozhodně jsem těch 20 dolarů za zhruba 20min zážitek nelitoval.
Naše další kroky směřovaly k pláži, kde na nás čekal pohled, na ne zcela všude obvyklou nasvícenou pláž, na kterou se člověk dostane skrze jakousi pomyslnou bránu ráje všech surfařů, ještě více umocněnou nápisem "SURFERS PARADISE".




Tohle místo a vůbec i město, kde nalezneme největší casino v Austrálii, mi hodně připomínalo evropská letoviska, na která jsem byl zvyklý-promenády, bary, diskotéky, noční život…

Ráno se tento dojem ještě více změnil, kdy jsme si za nádherného počasí, bosí, prošli pár kilometrů po nekonečné pláži s výhledem na širé moře, lemovaného výškovými budovami. Kombinace všeho ve mně budila představy, jako bych se ocital někde v Californii a ne na východním pobřeží Austrálie. Tento pocit se mě držel celkem dlouho, byla to nádhera, a pro mě i určitou satisfakcí, toho co jsem v Austrálii hledal a kvůli čemu jsem sem z části přijel a doposud neobjevil. V tu chvíli jsem si řekl jen jedno "TOHLE JE AUSTRÁLIE…" byl jsem uchvácen…ani jsem vlastně moc nemluvil, jen si vše vychutnával, vychutnával můj malý sen, co se naplnil a stal skutečností . Možná ten, kdo navštívil tohle místo tolik okouzlen nebyl, možná to pro mě byla souhra šťastných okamžiků, které tomu předcházely, každopádně to ve mně zanechalo hlubokou stopu.











Po pláži jsme sedli do auta a ještě jeli navštívil 3. a sice poslední zábavní park Movie World, ten se nacházel asi 17 km od Surfers Paradise, hned vedle aquaparku Wet'n'Wild, kde jsme byli v sobotu. Na tenhle jsme ale neměli tolik času, to ale vůbec nevadilo a hned po příchodu jsme si stanovili vysokou laťku a šli, na řekl bych 3. nejhorší atrakci, co se v parku nacházela-na zeleno-černou horskou dráhu. Ta se zdála jako nedávno otevřená, neviděl jsem nikde žádné známky opotřebení, což ve mě vzbuzovalo důvěru, že to bude velmi bezpečné a určitě se žádný šroubek ve chvíli kdy na ní pojedu neuvolní. Jenže i tak to byla celkem silná kávička, několikrát jsme padali téměř volným pádem, či hlavou dolů a to asi ve 20m výšce, kdy se vám perspektiva velmi rychle rozmlží. Naštěstí jsme vše přežili a hurá tedy na něco horšího…



Měli jsme v plánu atrakci, která vypadá jako výtah, co vás vyveze zhruba do 35m a pak pustí volným pádem...




Bohužel kvůli velké řadě, jsme se rozhodli jít jinam a šli jsme tak rovnou na největší horskou dráhu, co v parku byla-Superman Escape. Sice řada byla ještě větší, ale už jsme si ji teda vystáli, zatímco Kuba s Amy si dávali zmrzlinu kdesi v americkém městečku. Tak jsme se teda dočkali, nasedli a projížděli temnými útrobami města zničeného po katastrofě, pak se dráha zastavila, jako by se něco porouchalo, v tu chvíli se však neskutečnou rychlostí rozjela, jakoby do nás zezadu narazil vlak a doslova nás katapultoval rovnou až na vrcholek dráhy, kde se téměř zastavila a volným pádem jsme šli opět k zemi, takové přetížení a rychlost, jsem ještě nezažil a v některých úsecích to bylo doslova o trenky Smějící se. Délka dráhy je 760 metrů a z nulové rychlosti se na stovku dostanete za necelé 2 vteřiny! Šílené! Nevinný





Tohle byla tedy naše poslední a zároveň nejšílenější atrakce, na které jsme za celé 3 dny byli a trošku jako ze ždímačky jsem se vypotácel do městečka, kde jsme ještě šli na 4D kino, kde mimo 3D obraz navíc vibrovaly sedačky, foukal vítr a stříkala voda, zajímavé, že se mě nikdo u vchodu neptal, jestli chci sprchu nebo ne, jen mi podali 3D brýle a tím to haslo Úžasný. Každopádně opět nový zážitek a ani jsem vlastně nevěděl, že nějaké 4D vůbec existuje. Z kina jsme pak šli rovnou k autu a vyrazili do Brisbane.

Cesta probíhala vcelku v pohodě, sice jsme trošku bloudili hlavně kvůli GPS, která nebyla o moc chytřejší než kapesní kalkulačka, ale taky nás sem tam zdržely kolony… přeci jen bylo pondělí odpoledne. Díky GPS, která nás včas neupozornila na sjezd, jsme si asi poslední kilometr do půjčovny prodloužili o dalších 13km, protože jsme museli až na letiště a pak zpět za most, který jsme tedy nakonec projeli 3x Křičící. Naštěstí auto jsme vrátili na minutu přesně a vše proběhlo bez ztráty kytičky, takže jsme si mohli gratulovat z úspěšného výletu. Před námi vraceli auto ještě jiní zákazníci, kterým už letělo letadlo, tak předávka byla skoro za sprintu, jen jsme přehodili kufry do shuttle mikrobusu a zavezli nás opět na letiště.
Tam jsme měli ještě zhruba hodinku do odletu a tak jsme se po celém dni, který byl docela uspěchaný mohli konečně najíst. Tentokrát vařili pánové SUBWAY(výborné bagety) a KFC Smějící se. V hale jsme ještě nějakou chvíli čekali, protože náš let měl zpoždění, ale asi po půl 9 večerní nás vpustili na palubu letadla a mohli tak konečně vydechnou a trochu i zdřímnout na cestě do Sydney. Let proběhl opět ukázkově a JetStar splnil naše očekávání. Z letiště v Sydney jsme vzali opět taxika a kolem půlnoci jsme se dorazili na Bondi Junction, odkud jsme v pátek ráno vyráželi. Rozloučili se, popřáli dobrou noc a s kufrem plným zážitků jsme se odebrali ke svým domovům. Řeknu vám ani nevíte jak rád jsem po tak dlouhém dni uvítal konečně svou postel Usmívající se
 

Palm Beach

22. listopadu 2011 v 7:25 | Kuba
Tento týden jsme se s přáteli domluvili, že o víkendu, respektive sobotu sjedem na Palm Beach, kde jsme ještě nebyli. Jde o vyhlášenou pláž a vůbec krásnou lokalitu, která se nachází cca 55km od centra Sydney. Není to až tak navštěvovaná pláž, jelikož se nachází přeci jen 2,5hod busem z města a né každý je ochotný tuto cestu absolvovat. My jsme se i přesto nenechali odradit, no a jelikož i předpověď značila, že bude krásné počasí, nic nám už nebránilo se vydat směrem na sever od Sydney a strávit tak celý den na slunečné pláži pěkně u moře Úžasný.




Jelikož jsem byl po náročném večeru v práci, tak jsem se s Kubou, Jakubem a Amy domluvil, že oni vyrazí napřed autobusem a zá nimi pak v průběhu dne dojedu na skútru, až se pořádně prospím a odpočinu si. Tak se i stalo, vyrážel jsem z domu asi kolem 12 a bylo opravdu vedro až jsem si myslel, že mě to slunko uškvaří. Cestu jsem si prostudoval na Googlu, no ale samozřejmě jsem jel tuhle trasu poprvé bez jakékoli znalosti kam jedu atd. Vlastně nikdy předtím jsem nebyl v North Sydney, když pominu malý výlet na Manly a Freshwater Beach, kam se jede Ferrynou...
Byla to celkem náročná cesta a netušil jsem, že to bude tak komplikované, na mapě to vypadalo docela jednoduše. Plánoval jsem, že na tam dojedu maximálně za 1,5hod i google mi spočítal cestu na 1hod 20min. bohužel google nepočítá s trafficem (zácpou) tzn. že cesta mi nakonec po několika odklonění od správné trasy, tím pádem i zastávkách za neustálého civění do mapy trvala asi 2,5 hod. Zhruba 2 třetiny cesty bylo v městské zástavbě, a těch semaforů co jsem musel vystát by snad nikdo nespočítal. Poslední třetina cesty byla krásnou australskou přírodou, les se spoustou několikametrových kapradin, skalami, potůčky a jezírky, ta cesta byla jak z nějakého dokumentárního filmu o pravěku-nádhera, určitě se tam někdy zajedu podívat, protože takovou přírodu jsem v Aus, viděl poprvé....Nakonec jsem tedy šťastně dorazil na Palm Beach a už byl celý natěšený, jak se osvěžím v moři Usmívající se.






Zbytek posádky jsem našel vyvalénou na pláži u muziky, osvěžující se Ballantines s colou, opalovačka, pohoda Úžasný, no mají se tady špatně ti studenti Smějící se. Odložil jsem věci a hurá do vody, byly tak akorát vlny, žádné loudačky, ani zabijácké jaké jsem zažil na Maroubře a tak to bylo OK na vyblbnutí - skákání ve vlnách, ježdění na bodyboardu .... Byla to sranda a užívali jsme si to, akorát po chvíli mě nabrala docela velká vlna, bodyboard se mi tou silou zabodl do dna a pěkně jsem si narazil břicho, jak kdybych se napichl na kůl a jěště mi vlna sebrala sluneční brýle, které mám už asi 4 roky a byly docela kvalitní (polarizační z optického skla) no co se dá dělat, už jsem je samozřejmě nenašel Zamračený. Tak mi nezbylo nic jiného, než se po zbytek dne na všechny šklebit, protože sluníčko bylo docela ostré...










Po nějaké hodince strávené na pláži, kde jsme se i zahrabávali a písek jsem měl opravdu všude, jsme se přesunuli od pláže kousek přes kopeček, kde jsme měli v plánu grilovat. Po cestě jsme viděli pravou svatbu na pláži, bylo to užasné a ikdyž jim to trošku komplikoval vítr, bylo to opravdu působivé a docela jsem jim to záviděl, né že bych se chtěl ženit, ale kolik lidí má svatbu na pláži ???


Hned nad pláží jsme našli příjemné posezení s BBQ grily, hřiště pro děti, krásná travička jak na golfovém hřišti, no prostě fajn plácek. Připravili jsme masko, BBQ párky a hezky jsme se nadlábli, pro mě to byl oběd, pro zbytek už druhé grilování, protože zatímco já jsem doma spal, oni si šmakovali na klokaních steacích ... inu kdo pozdě chodí.... Smějící se.



Dokonce jsme tam viděli Kukaburru (ledňák obrovský), seděl nám asi metr nad hlavou na větvi a vůbec ho nezajímalo, že ho lidi fotí a bylo kolem něj rušno, seděl si dál jak ochočený bez mrknutí brvou, je to příbuzný našeho ledňáčka, akorát že tento má asi 30cm a dělá strašný kravál, a docela běžně má v oblibě budit nad ránem Australany svým chechotáním.




Odpoledne už docela pokročilo a bylo třeba se jít podívat trochu po okolí, šli jsme podél pláže snad 2 km, sledovali jsme kitesurfery jak lítají na vlnách, až jsme došli ke skále, kde stojí maják. Odkud je krásný výhled na celou Palm Beach, jinak ten název celé této lokality je podle toho, jak tento poloostrov vypadá, svým tvarem totiž připomíná palmu, jak je krásně vidět na obrázku...















Tady jsme zkoušeli udělat nějakou funny fotku s výskokem, ale vždycky jsme vyskočili brzo nebo pozdě a hrozně jsme se nasmáli, když jsme viděli co pak z našich foťáků vylezlo za obrázky Smějící se







Pořídili jsme pár obrázků a vychutnali si krásnou scenérii, bohužel sluníčko se pomalu ale jistě začalo schovávat za obzor a bylo potřeba počítat s tím, že mě ještě čeká dlouhá cesta domů, a tmy jsem se docela bál z důvodu orientace, což se později naplnilo. Třetinu cesty zvládl velmi rychle, protože už nebyl takový traffic, cestu jsem si pamatoval a nebylo tudíž třeba vytahovat mapu z kapsy, doufal jsem tedy, že zbytek cesty bude vpohodě. Vše se ale s přicházející tmou rázem změnilo a po prvním špatném odbočení následovalo několik dalších a já jsem víc než na cestu čučel do mapy, ta byla bohužel i přes své rozměry 1x1m málo podrobná a tak jsem se musel orientovat jen podle velkých cest. Nakonec jsem se vymotal z bludiště temného Notrh Sydney a dostal jsem se na známou cestu, po které jsem už posledních 10 km trefil domu, docela mě to unavilo a po 133km v sedle jsem dorazil domů jak zmlácený, buchl sebou do postele a spal jak dudek až do rána Usmívající se.
I přes některé komplikace, to byl moc fajn výlet a ve společnosti fajn přátel jsem si ho užil na maximum! Bohužel to asi byl poslední výlet s Kubou, který mi dnes oznámil, že se nejspíš tento víkend vrací zpátky do Brisbane. Škoda ho kluka Zamračený, bude nám tu chybět.












.

Měsíc v Austrálii

1. listopadu 2011 v 11:52 | Kuba


Dlouho jsem žádný příspěvek nepřidal, za což se omlouvám, ale jednak nebylo téma a hlavně čas, takže teď to hodlám rychle napravit, ať víte jak se vlastně mám Usmívající se.
Kdo by to řekl, že to tak rychle uběhne, každopádně je tomu tak a už je to měsíc, co jsem v Sydney.


Jak už jsem dříve psal, mé první kroky na půdě Austrálie započaly 29.9. První týden byl celkem zajímavý a né moc přívětivě vypadající-ubytování v docela vybydleném hostelu, škaredé počasí, nové prostředí, smíšené pocity ze Sydney, jazyková bariéra, bez práce…Zamračený , to je jen malý výčet jak může takový začátek vypadat. Ted už je naštěstí vše jinak a mnohé se zlepšilo Smějící se. Už nebydlím v hostelu, kde se dennodenně obměňovali backpackeři, žádné soukromí, zázemí, klid atd. Jsem samozřejmě rád, že jsem měl ubytování zajištěné už z ČR a nemusel tak řešit otázku bydlení až po příletu do Sydney (divili by jste se i takoví jsou Usmívající se). Proto jsem dal přednost první variantě, protože řešit kam složit hlavu po 23 hodinovém letu a v mém případě s 42kg bagáže se mi nezdá jako příliš šťastné řešení… Nyní už téměř 3 týdny bydlím v sharehousu (dům či byt, který sdílí více, převážně mladých lidí), je to čtvrť Summer Hill a asi 7km do centra=12min městským vlakem, což je v pohodě a v měřítku Sydney je to považováno ještě stále za střed města…


Vzdálenosti jsou tu poměrně větší než na jaké jsme zvyklí z ČR. Například když se v Austrálii řekne, že je něco kousek, myslí tím třeba 500km Usmívající se. Lidé jsou zde zvyklí cestovat a mě už to vlastně taky moc nepřijde.
Počasí-to je věc, které taky docela nerozumím, ano je tu dle kalendáře stále ještě jaro, ale situace se tu mění snad minutu od minuty, tak například minulé pondělí-bylo 33° a po mráčku ani památky, prostě nádherný den jak má být. Načež v úterý, jako když se všichni nebeští pominou a s menšími přestávkami prší celý den, teplota jde dolů na 20° Nerozhodný. Je to tady jak na houpačce a divili by jste se, jak člověk ráno řeší co si má na sebe obléct, ale né ani tak aby byl atraktivní a vypadal dobře, ale spíš aby se necítil během dne jak v parní lázni když by byl pařák, anebo naopak nepromokl a nemrzl, pokud by byl déšť Usmívající se. U nás je to jednoduché, člověk ráno vykoukne z okna, podívá se jak je a podle toho se obleče a většinou je stejné počasí i po zbytek dne. Tady se člověk podívá z okna a ví houbec, páč na západě krásné azuro a na východě mraky, tak co z toho má člověk usuzovat.











Město už mám taky docela prochozené ikdyž na spoustě míst jsem ještě nebyl, už se ale orientuju celkem automaticky. Z čeho jsem byl ale překvapený je, že ikdyž mám velmi dobrý orientační smysl a doposud jsem neměl problém v žádném z evropských hlavních měst, tady jsem se stále nemohl zorientovat, prostě najít nějaké vztažné body, podle kterých bych si zapamatoval určitou ulici. Je to nejspíš tím, že v city je docela monotónní urbanizace složená z výškových budov a krom vlastní ulice a oblohy nad vámi nejde prakticky nic jiného vidět, tzn., že pokud určitou budovu neobejde, nikdy dost dobře nevíte, co za ní je. Jaké je pak překvapení, když se objeví další ze stovek mrakodrapů anebo příjemná změna v podobě kvetoucího parku Usmívající se.
Práci jsem si našel docela brzo a hodně mi s tím pomohl můj kamarád Jakub L., kterému tímto moc děkuji ;) Pokud by někoho zajímalo, mrkněte i na jeho povedený blog http://vaustralii.blog.cz/. I když to mám do práce hodinu vlakem a po škole se ani nestíhám naobědvat, abych chytl vlak, jsem docela spokojený, že můžu vydělávat nějaké peníze. Jen pro úplnost-student tu může pracovat pouze na part time=pouze do 20 odpracovaných hodin týdně. Vyloženě pracovní povolení jako např. do Anglie, či země EU zde pro Čechy nebo Slováky neexistuje, navíc pro jakoukoli cestu do Austrálie (turistickou, studentskou) platí vízová povinnost.
Angličtina-tak tady jsem došel taky k docela zajímavému zjištění, a sice že se neučím tak rychle jak jsem předpokládal J. On určitý pokrok tady asi bude, ale já ho zatím nijak zvlášť nevnímám, docela jsem měl až doteď smůlu na učitelku, protože jsme měli takovou nudnou spící panu a moc toho teda studentům nepředá. Od včerejška máme naštěstí novou učitelku a ta vnesla do našich hodin spoustu zábavy, energie a chuti do učení Usmívající se, třeba dneska jsme měli super anglinu-to je hned jiný přístup ke škole a vůbec.


Asi největší událost, co se udála na škole a vlastně i v Austrálii za dobu co tu jsem, byl dnešní Melbourne Cup.
Jde o závod dostihových koní, konaný vždy 1. úterý v listopadu v 15:00 hod AETS, při kterém se celá Austrálie se na 3minuty zastaví a vše se soustředí jen na samotné derby, které se běží na 3200m na závodišti Flemington v Melbourne. Od roku 1810 jde o významnou sportovní, ale především společenskou událost, v Melbourne a celém státě Victoria mají dokonce státní svátek! Většina Australanů se na tento den oblékne velmi společensky, především ženy nosí šaty, ale zejména minisukni a jakýkoli klobouk, kde jde o to zaujmout co největší originalitou a nápaditostí, většinou je to však malá buřinečka posazená na boku hlavy. Bývá také vyhlášena soutěž o nejlepší klobouk, která se konala i na terase naší školy Smějící se. Šlo jen o takovou recesi a některé klobouky byly jen z papíru či podobných, pro studenty lehce dostupných materiálů S vyplazeným jazykem. Ale třeba ředitelka měla jeden docela bohatý z květin a ostatní učitelky a dokonce i učitelé se taky hezky vyfikly….:D






















Ve 2 hodiny nám skončilo vyučování a celá škola se přesunula do nedalekého Shark Hotel, kde na nás čekaly velkoformátové obrazovky a všichni jsme netrpělivě sledovali hodinky než odbije 15. hodina, kdy závod začíná. Ten byl za hlasitého pokřiku odstartován a než jsme se nadáli závod byl u konce. Téměr každý Australan si v tento den na nějakého toho koně vsadí. I my jsme si ve škole vsadili, bohužel jsem nevyhrál, páč jsme losovali koně z klobouku a nemohl si vybrat svého koně. Měl jsem tím pádem nějakou starou herku se startovním číslem 13. (lepší číslo jsem nemohl vytáhnout), kterou jsem za celou dobu závodu ani nezahlédl…. Závod nakonec vyhrál žokej Cristophe Lemaire na koni Dunaden se startovním číslem 3 (což byl ten můj favorit Je na prachy ), nicméně po doběhnutí nikdo nevěděl, kdo je vlastně vítěz a dlouze se čekalo na cílovou fotografii, původně byl totiž za vítěze označen jiný kůň. Více o Melbourne Cupu 2011 http://www.smh.com.au/sport/horseracing/full-coverage-melbourne-cup-2011-20111101-1msp4.html







Čas tu někdy utíká neuvěřitelně rychle, asi je to tím, že se pořád něco děje a je stále co dělat a tak to má asi i být…Je to tu zatím fajn, jsem spokojený a Austrálii si užívám a domov mi zatím moc nechybí. Chtěl bych i cestovat, ale to je otázka času a zejména financí, kterých je pomálu, není se ale kam hnát-všechno postupně, Sydney je totiž na objevování tak na několik měsíců dopředu…Kamarádů tu mám už spoustu, ani jsem nedoufal, že jich bude tolik, třeba v neděli jsem byl pozván na BBQ na Bronte beach a spousta super lidí kolem, skvělá atmosféra, živá hudba, jídlo, pití a byl to moc hezký den. Aby si ale nedělal někdo iluze, že jsem tu na nějaké dovolené a ležím jen na pláži Úžasný, tak to rozhodně není, většinu času zabere škola, něco sežere i práce a pak toho času na relax je jen o víkendu, páč přes týden není ani čas, ani energie a třeba jít po škole na pláž, to asi dlouho nebude…





.
 


Noční Sydney

8. října 2011 v 4:45 | Kuba
Včera večer jsem se byl podívat na Circual Quay (sirkl-ký), odkud jednak vyjíždějí Ferry, ale hlavně leží mezi dvěma nejznámějšími ikonami Sydney - Harbour Bridge a Opera House. Obě památky tu máte jako na dlani, no a jelikož jsem měl náhodou foťák, pořídil jsem i nějaké obrázky - foceno na stativ, jinak na ostré noční fotky zapomeňte...
Takže, teď už se jen kochejte :)

Customs house



Harbour Bridge



Harbour Bridge



Sydney Opera House






Circual Quay Skyskrapers


Circual Quay


City Skyskrapers


Me :)



První den ve škole, týden v Sydney atd.

4. října 2011 v 8:15 | Kuba
Ahoj ! Smějící se
Takže konečně jsem se dostal na net a je možné něco přihodit. Dnes jsem měl první den ve škole...Takže škola se jmenuje KAPLAN International Colleges, v Sydney má 2 kampusy a sice v City (6 ti patrová budova, kam budu docházet já) a pak na Manly (menší budova-ve čtvrťi nasever od centra). Při výběru školy jsem původně uvažoval nad Manly, protože je blízko pláže, je tam větší klid, více přírody, parků atd., nakonec mi ale nezbylo než volit City, protože na Manly nenabízeli kurz Business English :(. Ještě ke kurzům, nyní začínám General English ( všeobecná angličtina), poté by měla přijít již zmíněná Business English a nakonec mám Preparation for FCE (First Cerficate in English).
Ráno jsme tedy začínali v 8:30 v učebně nás bylo asi 30, uvítala nás milá paní jménem Brynn (sekretářka školy poskytující servis studentům), ta nám vysvětlila, jak bude dnešek probíhat, mluvila velmi srozumitelně a velmi se snažila, aby měla co nejlepší výslovnost, ještě zmínila, že je původem američanka-to proto, že jí prý občas australané nerozumějí-upřímně řečeno-byla to první osoba za celý ten týden, které jsem pořádně rozumněl Smějící se. Vyžádali si od nás pas, víza, fotky atd. aby nám mohli vyřídit studentskou kartičku. Po prvotním úvodu, nás čekal rozřazovací test, který se skládal z testu (doplnění chybějícího slova do věty), dále Writing, Listening a mezitím co jsme psali test, nás postupně vytahovali po jednom na Speaking - ten spočíval v tom, říci něco málo o sobě a každému taky položila pár otázek typu, proč jsi se rozhodl pro studium angličtiny, co tě vedlo pro studium v Austrálii, jaké máš plány po skončení studia atd... Bylo to ale vše v takové uvolněné atmosféře, pořád nás ujišťovali, že se není čeho obávat, a že je to první test v našem životě, ve kterém všichni uspějí Usmívající se. Po testu následovala prohlídka školy, seznámení se s personálem a ředitelkou školy, která nám popřála vše nejlepší do studia a začátků, bohužel to proběhlo jen v rychlosti na chodbě, protože byla "busy" a jestě utíkala na oběd Usmívající se. Poslední zastávka byla v Study Center, kde je k dispozici cca 50 počítačů ke studiu, internetu, dále knihovna, půjčovna DVD atd. Tady jsme dostali Study plan (rozvrh), ve kterém bylo i zařazení v jakém levelu ( dle úrovně angličtiny z testu) jsme zařazeni. Já jsem se nakonec probojoval do skupiny Intermediate (středně pokročilí) což mě osobně docela potěšilo Úžasný. Pro příklad v Brně co jsem navštěvoval jazykovku ( Callanova metoda) jsem byl v mírně pokročilých a dá se říci, že jsme na konci kurzu byli někde na úrovni středně pokročilých, takže určitý progress tady jde vidět Usmívající se.
Uff takže zítra opět začínám v 8:30 ale školu mám jen do 11:45, takže zbytek dne budu hledat nějaký job, páč peníze mizí světelnou rychlostí Šlápnul vedle.
Jinak doteď bylo potřeba si zařídit ubytování, australskou sim kartu-mám Vodafone, dále účet v bance-ten je studentům veden absolutně zdarma, pak kartičku pojištění, kartičku studenta z agentury atd. Všude samá kartička, už mám plnou peněženku, ale aby jsme dostali nějakou slevu na MHD to je ani nenapadne, jako mezinárodní studenti nemáme nárok na slevu jízdného jako to mají místní australští studenti, takže platíme plnou sazbu a sice 42$ na týden! No a pokud nemá člověk ještě práci, je to celkem zásah do financí...
Jinak ještě jedna perla, co se mi přihodila 1. den...Jelikož v hostelu, kde jsem ubytovaný byl check-in až ve 14hod a já dorazil do hostelu už v 9, měl jsem spoustu času. Poté co jsem si hodil věci do prozatimní úschovny v hostelu, jsem si byl obejít město, no a jelikož jsem měl hlad, byl unavený z letu atd. zašel jsem do obchodu, kde mi bylo sice podivné, že nemají ceny na zboží, ale neřešil jsem to, sebral jsem nějakou no-name oranžádu (600ml) a malé sušenky a u pokladny na mě černoch vyvalil cenu 10.50$ - v tu chvíli jsem se v prdeli viděl, každopádně jsem si udělal velmi výhodný nákup Smějící se. Takže jsem se vyučil a od teď vím, že čím menší obchod tím dražší - odteď pouze supermarket! Jinak ceny se tu celkem dají, samozřejmě, že je to tu pro našince drahé, ale dá se to přežít, pouze jednu věc nechápu, jak je možné že tu stojí (a to i v supermarketu) 1kg banánů 11$=200kč !!! Překvapený Takže s touhle peckou se s vámi loučím, valím na hostel něco ukutit na oběd (je 17:30hod) a pak asi ještě do města...
See you Mrkající

Cesta do Sydney

28. září 2011 v 10:08 | Kuba
Ahoj,
takže právě se přistálo v Soulu a mám ještě 2,5 hod do odletu do Sydney, tak můžu přihodit nějaké řádky, zkontaktovat rodinu a přátele...
Let započal ve Vídni, odtud do Zurichu a po přestupu a opětovné kontrole el. branami a pasovou kontrolou směr Soul. Oba lety proběhly relativně vpořádku, pouze když se přistávalo v Zurichu, tak dosednutí bylo opravdu tvrdé a všichni vyjekli, ale zvládli jsme to, naproti tomu dosednutí v Soulu bylo ukázkové, akorát někde nad Pekingem a přes Žluté moře začaly slabší turbulence...
Letadlo je typ Boeing 747 (tzv. Jumbo), 3 třídy - First class, Business class a Economy, já jsem samozřejmě v poslední :). Na palubě se podávala vždy snídaně a oběd, no některé věci hlavně korejská jídla jsem viděl a chutnal poprvé a teda asi bych v Korei umřel hlady, zelenina chutnala jak zázvor akorát to nepálilo a hlavní jídlo chutnalo jak týden nošená bota korejského vojáka :D.
Trasa cesty je Wien-Zurich-Soul-Sydney zhruba něco kolem 23hod čistého letu... Do Sydney máme přílet ve čtvrtek 29.9. v 6:20 hod místního času, takže si odečtěte -8 hod a víte kdy je to v ČR.
Fotky přidám později, snad se v po příletu co nejdřív připojím a budou i ze Sydney... ;)

Září 2011

22. září 2011 v 21:19 | Kuba

Kdo jsem a jak to všechno začalo?


Ahoj!
zdravím všechny z Vás, ať už jste mí osobní přátelé, kamarádi, bývalí kolegové, rodina nebo jen kolemjdoucí co náhodou narazili na tento blog :)
Jmenuji se Kuba, je mi 26 let a poslední 3 roky jsem žil a pracoval v Brně, jinak pocházím z Hodonína, kam se vždy rád vracím.
Oblibu mám hlavně v cestování, miluji léto, chuť dálek, nové výzvy, poznání..., nesnáším nudu a zejména zimu, s tím vcelku úzce souvisí i to, že od svých 14 let jezdím na motorce - je to srdcovka a vlastně i jediný koníček, který mi tak dlouho vydržel.. Je to hlavně neskutečný pocit svobody, který lze v sedle zažít a taky super ventil pro vyčištění hlavy! Taky rád fotím, tak snad se bude na co dívat :)

Proč vlasně tento blog vzniká? Rád si plním sny a zdá se, že právě ten můj-největší zanedlouho začne být skutečností - totiž za 5 dní (27.9.2011) odlétám do Austrálie, přesněji Sydney. Prvotní myšlenka o Austrálii byla někdy kolem roku 2006, kdy jsem začal uvažovat o práci, nových zkušenostech a vůbec životě v zahraničí. Rozhodnutí pro Austrálii bylo vcelku jasné - vždy jsem chtěl do tepla, k moři, anglicky mluvící země, což Evropa bohužel nesplňuje. Pak se nabízí jet jen do Států a nebo právě Austrálie. No a jelikož do Států se jezdilo před 15-20 lety a už to asi není to co to bývalo, taky proti ní hraje vyšší kriminalita, nižší životní úroveň, "jiná" mentalita, taky to, že nevím jaký stát bych volil, vyšla mi jako nej volba jednoduše Austrálie :) Za tu dobu jsem si udělal myslím docela velký přehled o této různorodé zemi, přečetl nějaké knihy, články, blogy - které průběžně sleduji.
A jelikož život neběží tak, jak si ho člověk naplánuje, ale tak jak plyne se všemi radostmi i nástrahami, teprve tento rok nastal čas, kdy jsem se mohl 100% rozhodnout, že skutečně pojedu studovat do Austrálie-mé vysněné země :).

Budu rád, když Vám mé další příspěvky, články a fotky blíže přiblíží tuto cestu k "protinožcům" :).

So wait for it! :D

Kam dál