Listopad 2011

Palm Beach

22. listopadu 2011 v 7:25 | Kuba
Tento týden jsme se s přáteli domluvili, že o víkendu, respektive sobotu sjedem na Palm Beach, kde jsme ještě nebyli. Jde o vyhlášenou pláž a vůbec krásnou lokalitu, která se nachází cca 55km od centra Sydney. Není to až tak navštěvovaná pláž, jelikož se nachází přeci jen 2,5hod busem z města a né každý je ochotný tuto cestu absolvovat. My jsme se i přesto nenechali odradit, no a jelikož i předpověď značila, že bude krásné počasí, nic nám už nebránilo se vydat směrem na sever od Sydney a strávit tak celý den na slunečné pláži pěkně u moře Úžasný.




Jelikož jsem byl po náročném večeru v práci, tak jsem se s Kubou, Jakubem a Amy domluvil, že oni vyrazí napřed autobusem a zá nimi pak v průběhu dne dojedu na skútru, až se pořádně prospím a odpočinu si. Tak se i stalo, vyrážel jsem z domu asi kolem 12 a bylo opravdu vedro až jsem si myslel, že mě to slunko uškvaří. Cestu jsem si prostudoval na Googlu, no ale samozřejmě jsem jel tuhle trasu poprvé bez jakékoli znalosti kam jedu atd. Vlastně nikdy předtím jsem nebyl v North Sydney, když pominu malý výlet na Manly a Freshwater Beach, kam se jede Ferrynou...
Byla to celkem náročná cesta a netušil jsem, že to bude tak komplikované, na mapě to vypadalo docela jednoduše. Plánoval jsem, že na tam dojedu maximálně za 1,5hod i google mi spočítal cestu na 1hod 20min. bohužel google nepočítá s trafficem (zácpou) tzn. že cesta mi nakonec po několika odklonění od správné trasy, tím pádem i zastávkách za neustálého civění do mapy trvala asi 2,5 hod. Zhruba 2 třetiny cesty bylo v městské zástavbě, a těch semaforů co jsem musel vystát by snad nikdo nespočítal. Poslední třetina cesty byla krásnou australskou přírodou, les se spoustou několikametrových kapradin, skalami, potůčky a jezírky, ta cesta byla jak z nějakého dokumentárního filmu o pravěku-nádhera, určitě se tam někdy zajedu podívat, protože takovou přírodu jsem v Aus, viděl poprvé....Nakonec jsem tedy šťastně dorazil na Palm Beach a už byl celý natěšený, jak se osvěžím v moři Usmívající se.






Zbytek posádky jsem našel vyvalénou na pláži u muziky, osvěžující se Ballantines s colou, opalovačka, pohoda Úžasný, no mají se tady špatně ti studenti Smějící se. Odložil jsem věci a hurá do vody, byly tak akorát vlny, žádné loudačky, ani zabijácké jaké jsem zažil na Maroubře a tak to bylo OK na vyblbnutí - skákání ve vlnách, ježdění na bodyboardu .... Byla to sranda a užívali jsme si to, akorát po chvíli mě nabrala docela velká vlna, bodyboard se mi tou silou zabodl do dna a pěkně jsem si narazil břicho, jak kdybych se napichl na kůl a jěště mi vlna sebrala sluneční brýle, které mám už asi 4 roky a byly docela kvalitní (polarizační z optického skla) no co se dá dělat, už jsem je samozřejmě nenašel Zamračený. Tak mi nezbylo nic jiného, než se po zbytek dne na všechny šklebit, protože sluníčko bylo docela ostré...










Po nějaké hodince strávené na pláži, kde jsme se i zahrabávali a písek jsem měl opravdu všude, jsme se přesunuli od pláže kousek přes kopeček, kde jsme měli v plánu grilovat. Po cestě jsme viděli pravou svatbu na pláži, bylo to užasné a ikdyž jim to trošku komplikoval vítr, bylo to opravdu působivé a docela jsem jim to záviděl, né že bych se chtěl ženit, ale kolik lidí má svatbu na pláži ???


Hned nad pláží jsme našli příjemné posezení s BBQ grily, hřiště pro děti, krásná travička jak na golfovém hřišti, no prostě fajn plácek. Připravili jsme masko, BBQ párky a hezky jsme se nadlábli, pro mě to byl oběd, pro zbytek už druhé grilování, protože zatímco já jsem doma spal, oni si šmakovali na klokaních steacích ... inu kdo pozdě chodí.... Smějící se.



Dokonce jsme tam viděli Kukaburru (ledňák obrovský), seděl nám asi metr nad hlavou na větvi a vůbec ho nezajímalo, že ho lidi fotí a bylo kolem něj rušno, seděl si dál jak ochočený bez mrknutí brvou, je to příbuzný našeho ledňáčka, akorát že tento má asi 30cm a dělá strašný kravál, a docela běžně má v oblibě budit nad ránem Australany svým chechotáním.




Odpoledne už docela pokročilo a bylo třeba se jít podívat trochu po okolí, šli jsme podél pláže snad 2 km, sledovali jsme kitesurfery jak lítají na vlnách, až jsme došli ke skále, kde stojí maják. Odkud je krásný výhled na celou Palm Beach, jinak ten název celé této lokality je podle toho, jak tento poloostrov vypadá, svým tvarem totiž připomíná palmu, jak je krásně vidět na obrázku...















Tady jsme zkoušeli udělat nějakou funny fotku s výskokem, ale vždycky jsme vyskočili brzo nebo pozdě a hrozně jsme se nasmáli, když jsme viděli co pak z našich foťáků vylezlo za obrázky Smějící se







Pořídili jsme pár obrázků a vychutnali si krásnou scenérii, bohužel sluníčko se pomalu ale jistě začalo schovávat za obzor a bylo potřeba počítat s tím, že mě ještě čeká dlouhá cesta domů, a tmy jsem se docela bál z důvodu orientace, což se později naplnilo. Třetinu cesty zvládl velmi rychle, protože už nebyl takový traffic, cestu jsem si pamatoval a nebylo tudíž třeba vytahovat mapu z kapsy, doufal jsem tedy, že zbytek cesty bude vpohodě. Vše se ale s přicházející tmou rázem změnilo a po prvním špatném odbočení následovalo několik dalších a já jsem víc než na cestu čučel do mapy, ta byla bohužel i přes své rozměry 1x1m málo podrobná a tak jsem se musel orientovat jen podle velkých cest. Nakonec jsem se vymotal z bludiště temného Notrh Sydney a dostal jsem se na známou cestu, po které jsem už posledních 10 km trefil domu, docela mě to unavilo a po 133km v sedle jsem dorazil domů jak zmlácený, buchl sebou do postele a spal jak dudek až do rána Usmívající se.
I přes některé komplikace, to byl moc fajn výlet a ve společnosti fajn přátel jsem si ho užil na maximum! Bohužel to asi byl poslední výlet s Kubou, který mi dnes oznámil, že se nejspíš tento víkend vrací zpátky do Brisbane. Škoda ho kluka Zamračený, bude nám tu chybět.












.

Měsíc v Austrálii

1. listopadu 2011 v 11:52 | Kuba


Dlouho jsem žádný příspěvek nepřidal, za což se omlouvám, ale jednak nebylo téma a hlavně čas, takže teď to hodlám rychle napravit, ať víte jak se vlastně mám Usmívající se.
Kdo by to řekl, že to tak rychle uběhne, každopádně je tomu tak a už je to měsíc, co jsem v Sydney.


Jak už jsem dříve psal, mé první kroky na půdě Austrálie započaly 29.9. První týden byl celkem zajímavý a né moc přívětivě vypadající-ubytování v docela vybydleném hostelu, škaredé počasí, nové prostředí, smíšené pocity ze Sydney, jazyková bariéra, bez práce…Zamračený , to je jen malý výčet jak může takový začátek vypadat. Ted už je naštěstí vše jinak a mnohé se zlepšilo Smějící se. Už nebydlím v hostelu, kde se dennodenně obměňovali backpackeři, žádné soukromí, zázemí, klid atd. Jsem samozřejmě rád, že jsem měl ubytování zajištěné už z ČR a nemusel tak řešit otázku bydlení až po příletu do Sydney (divili by jste se i takoví jsou Usmívající se). Proto jsem dal přednost první variantě, protože řešit kam složit hlavu po 23 hodinovém letu a v mém případě s 42kg bagáže se mi nezdá jako příliš šťastné řešení… Nyní už téměř 3 týdny bydlím v sharehousu (dům či byt, který sdílí více, převážně mladých lidí), je to čtvrť Summer Hill a asi 7km do centra=12min městským vlakem, což je v pohodě a v měřítku Sydney je to považováno ještě stále za střed města…


Vzdálenosti jsou tu poměrně větší než na jaké jsme zvyklí z ČR. Například když se v Austrálii řekne, že je něco kousek, myslí tím třeba 500km Usmívající se. Lidé jsou zde zvyklí cestovat a mě už to vlastně taky moc nepřijde.
Počasí-to je věc, které taky docela nerozumím, ano je tu dle kalendáře stále ještě jaro, ale situace se tu mění snad minutu od minuty, tak například minulé pondělí-bylo 33° a po mráčku ani památky, prostě nádherný den jak má být. Načež v úterý, jako když se všichni nebeští pominou a s menšími přestávkami prší celý den, teplota jde dolů na 20° Nerozhodný. Je to tady jak na houpačce a divili by jste se, jak člověk ráno řeší co si má na sebe obléct, ale né ani tak aby byl atraktivní a vypadal dobře, ale spíš aby se necítil během dne jak v parní lázni když by byl pařák, anebo naopak nepromokl a nemrzl, pokud by byl déšť Usmívající se. U nás je to jednoduché, člověk ráno vykoukne z okna, podívá se jak je a podle toho se obleče a většinou je stejné počasí i po zbytek dne. Tady se člověk podívá z okna a ví houbec, páč na západě krásné azuro a na východě mraky, tak co z toho má člověk usuzovat.











Město už mám taky docela prochozené ikdyž na spoustě míst jsem ještě nebyl, už se ale orientuju celkem automaticky. Z čeho jsem byl ale překvapený je, že ikdyž mám velmi dobrý orientační smysl a doposud jsem neměl problém v žádném z evropských hlavních měst, tady jsem se stále nemohl zorientovat, prostě najít nějaké vztažné body, podle kterých bych si zapamatoval určitou ulici. Je to nejspíš tím, že v city je docela monotónní urbanizace složená z výškových budov a krom vlastní ulice a oblohy nad vámi nejde prakticky nic jiného vidět, tzn., že pokud určitou budovu neobejde, nikdy dost dobře nevíte, co za ní je. Jaké je pak překvapení, když se objeví další ze stovek mrakodrapů anebo příjemná změna v podobě kvetoucího parku Usmívající se.
Práci jsem si našel docela brzo a hodně mi s tím pomohl můj kamarád Jakub L., kterému tímto moc děkuji ;) Pokud by někoho zajímalo, mrkněte i na jeho povedený blog http://vaustralii.blog.cz/. I když to mám do práce hodinu vlakem a po škole se ani nestíhám naobědvat, abych chytl vlak, jsem docela spokojený, že můžu vydělávat nějaké peníze. Jen pro úplnost-student tu může pracovat pouze na part time=pouze do 20 odpracovaných hodin týdně. Vyloženě pracovní povolení jako např. do Anglie, či země EU zde pro Čechy nebo Slováky neexistuje, navíc pro jakoukoli cestu do Austrálie (turistickou, studentskou) platí vízová povinnost.
Angličtina-tak tady jsem došel taky k docela zajímavému zjištění, a sice že se neučím tak rychle jak jsem předpokládal J. On určitý pokrok tady asi bude, ale já ho zatím nijak zvlášť nevnímám, docela jsem měl až doteď smůlu na učitelku, protože jsme měli takovou nudnou spící panu a moc toho teda studentům nepředá. Od včerejška máme naštěstí novou učitelku a ta vnesla do našich hodin spoustu zábavy, energie a chuti do učení Usmívající se, třeba dneska jsme měli super anglinu-to je hned jiný přístup ke škole a vůbec.


Asi největší událost, co se udála na škole a vlastně i v Austrálii za dobu co tu jsem, byl dnešní Melbourne Cup.
Jde o závod dostihových koní, konaný vždy 1. úterý v listopadu v 15:00 hod AETS, při kterém se celá Austrálie se na 3minuty zastaví a vše se soustředí jen na samotné derby, které se běží na 3200m na závodišti Flemington v Melbourne. Od roku 1810 jde o významnou sportovní, ale především společenskou událost, v Melbourne a celém státě Victoria mají dokonce státní svátek! Většina Australanů se na tento den oblékne velmi společensky, především ženy nosí šaty, ale zejména minisukni a jakýkoli klobouk, kde jde o to zaujmout co největší originalitou a nápaditostí, většinou je to však malá buřinečka posazená na boku hlavy. Bývá také vyhlášena soutěž o nejlepší klobouk, která se konala i na terase naší školy Smějící se. Šlo jen o takovou recesi a některé klobouky byly jen z papíru či podobných, pro studenty lehce dostupných materiálů S vyplazeným jazykem. Ale třeba ředitelka měla jeden docela bohatý z květin a ostatní učitelky a dokonce i učitelé se taky hezky vyfikly….:D






















Ve 2 hodiny nám skončilo vyučování a celá škola se přesunula do nedalekého Shark Hotel, kde na nás čekaly velkoformátové obrazovky a všichni jsme netrpělivě sledovali hodinky než odbije 15. hodina, kdy závod začíná. Ten byl za hlasitého pokřiku odstartován a než jsme se nadáli závod byl u konce. Téměr každý Australan si v tento den na nějakého toho koně vsadí. I my jsme si ve škole vsadili, bohužel jsem nevyhrál, páč jsme losovali koně z klobouku a nemohl si vybrat svého koně. Měl jsem tím pádem nějakou starou herku se startovním číslem 13. (lepší číslo jsem nemohl vytáhnout), kterou jsem za celou dobu závodu ani nezahlédl…. Závod nakonec vyhrál žokej Cristophe Lemaire na koni Dunaden se startovním číslem 3 (což byl ten můj favorit Je na prachy ), nicméně po doběhnutí nikdo nevěděl, kdo je vlastně vítěz a dlouze se čekalo na cílovou fotografii, původně byl totiž za vítěze označen jiný kůň. Více o Melbourne Cupu 2011 http://www.smh.com.au/sport/horseracing/full-coverage-melbourne-cup-2011-20111101-1msp4.html







Čas tu někdy utíká neuvěřitelně rychle, asi je to tím, že se pořád něco děje a je stále co dělat a tak to má asi i být…Je to tu zatím fajn, jsem spokojený a Austrálii si užívám a domov mi zatím moc nechybí. Chtěl bych i cestovat, ale to je otázka času a zejména financí, kterých je pomálu, není se ale kam hnát-všechno postupně, Sydney je totiž na objevování tak na několik měsíců dopředu…Kamarádů tu mám už spoustu, ani jsem nedoufal, že jich bude tolik, třeba v neděli jsem byl pozván na BBQ na Bronte beach a spousta super lidí kolem, skvělá atmosféra, živá hudba, jídlo, pití a byl to moc hezký den. Aby si ale nedělal někdo iluze, že jsem tu na nějaké dovolené a ležím jen na pláži Úžasný, tak to rozhodně není, většinu času zabere škola, něco sežere i práce a pak toho času na relax je jen o víkendu, páč přes týden není ani čas, ani energie a třeba jít po škole na pláž, to asi dlouho nebude…





.